 |
| Zdroj: imdb.com |
Scénář: Ron Jones, Johnny Dawkins, Ron Birnbach, Dennis Gansel, Peter Thorwarth
Žánr: Drama, thriller
Stopáž: 110 minut
Rok premiéry: 2008
ČSFD
IMDb
Mé hodnocení: 9/10
Jsou lidé ve vyspělém světe imunní proti zfanatizování k podporování diktatury? Možná je dobré se na otázku zeptat sebe samého před shlédnutím filmu a po jeho shlédnutí. Jakkoli si myslíme, že u lidí, kteří mají přístup k informacím, jsou vzdělávání na školách, které nejsou zatížené ideologiemi, ale dávají reálný pohled na svět, není možné podlehnout názorům jednoho člověka, nemusí to být pravda. Je to především z důvodů nespokojenosti, ať už se společnosti, se sebou samým, či jinými věcmi. Například člověk, který má pocit, že nikam nepatří, že pro nikoho nic neznamená, je náhle vystaven nové zkušenosti, a to že patří do určité skupiny. I to je přímo výjev z tohoto filmu, který není jen výmyslem, ale je založen na skutečné události. Na experimentu, i když ve své podstatě o vědecký experiment nešlo, šlo spíše jen o formu školní hry, která se ovšem promění v něco mnohem víc.
Die Welle nás zavede do prostředí střední školy v Německu, kde se projekt, který má studenty seznámit s jednotlivými formami vlády. Kurz autokracie je veden neortodoxním učitelem, který se zaměří na diktatury a to nestandardním způsobem výuky. Sám se pasuje do vůdčí role, i přes počáteční nelibost některých studentů k poslušnosti, která je nejdříve vyžadována tím, že mluví pouze ten, kdo je vyzván, další dny pokračují v stále větší a větší fascinaci tímto způsobem učení, respektive formou vlády, diktaturou. Počas celého filmu můžeme vidět, jak se studenti postupně mění, jak přijímají fakt, že nejsou individualitami, ale celkem. Celkem, kde panují pravidla jako to, že nikdo nebude v ničem vynikat, všichni si budou navzájem pomáhat, což však v závěru znamená také to, že všichni budou mít stejné výsledky, ačkoli u některých to nebude jejich zásluhami. Jak postupně sami od sebe začnou "hnutí" propagovat a ne jen se vyhýbat těm, kdo s nimi nesouhlasí, ale i proti nim ostře zasahovat.
I když se film v některých věcech odlišoval od skutečného příběhu, podle kterého byl natočen, tak to ani nevadilo, protože jeho podstata zůstala stejná. A to ta, že nádherně vykresluje postupné měnění názorů a hlavně jejich exponenciální vyostřování. Ukazuje přesně to, jak diktatura a uctívání vůdčí osobnosti, která jim náhle dává naději na lepší život, funguje. Ale taky díky výborně vykresleným postavám se nám dostává ještě jiného obrazu, a to jak je rozdílné vnímání a reakce lidí na principy diktatury, které se často odlišuje díky rozdílnému psychologickému profilu. Ať už to je již zmíněná nespokojenost s vlastním životem, nebo na druhou stranu cílevědomost a averze k tomu, že by všichni měli být stejně odměněni za různé výkony. A v neposlední řadě i to, jak se s tím lidé, kteří s principy nesouhlasí poperou, zda se proti tomu veřejně postaví, nebo věci nechají být.
