Die Welle / The Wave / Náš vůdce (2008)

Zdroj: imdb.com

Režie: Dennis Gansel
Scénář: Ron Jones, Johnny Dawkins, Ron Birnbach, Dennis Gansel, Peter Thorwarth
Žánr: Drama, thriller
Stopáž: 110 minut
Rok premiéry: 2008

ČSFD
IMDb 
Mé hodnocení: 9/10

Jsou lidé ve vyspělém světe imunní proti zfanatizování k podporování diktatury? Možná je dobré se na otázku zeptat sebe samého před shlédnutím filmu a po jeho shlédnutí. Jakkoli si myslíme, že u lidí, kteří mají přístup k informacím, jsou vzdělávání na školách, které nejsou zatížené ideologiemi, ale dávají reálný pohled na svět, není možné podlehnout názorům jednoho člověka, nemusí to být pravda. Je to především z důvodů nespokojenosti, ať už se společnosti, se sebou samým, či jinými věcmi. Například člověk, který má pocit, že nikam nepatří, že pro nikoho nic neznamená, je náhle vystaven nové zkušenosti, a to že patří do určité skupiny. I to je přímo výjev z tohoto filmu, který není jen výmyslem, ale je založen na skutečné události. Na experimentu, i když ve své podstatě o vědecký experiment nešlo, šlo spíše jen o formu školní hry, která se ovšem promění v něco mnohem víc. 

Die Welle nás zavede do prostředí střední školy v Německu, kde se projekt, který má studenty seznámit s jednotlivými formami vlády. Kurz autokracie je veden neortodoxním učitelem, který se zaměří na diktatury a to nestandardním způsobem výuky. Sám se pasuje do vůdčí role, i přes počáteční nelibost některých studentů k poslušnosti, která je nejdříve vyžadována tím, že mluví pouze ten, kdo je vyzván, další dny pokračují v stále větší a větší fascinaci tímto způsobem učení, respektive formou vlády, diktaturou. Počas celého filmu můžeme vidět, jak se studenti postupně mění, jak přijímají fakt, že nejsou individualitami, ale celkem. Celkem, kde panují pravidla jako to, že nikdo nebude v ničem vynikat, všichni si budou navzájem pomáhat, což však v závěru znamená také to, že všichni budou mít stejné výsledky, ačkoli u některých to nebude jejich zásluhami. Jak postupně sami od sebe začnou "hnutí" propagovat a ne jen se vyhýbat těm, kdo s nimi nesouhlasí, ale i proti nim ostře zasahovat.

I když se film v některých věcech odlišoval od skutečného příběhu, podle kterého byl natočen, tak to ani nevadilo, protože jeho podstata zůstala stejná. A to ta, že nádherně vykresluje postupné měnění názorů a hlavně jejich exponenciální vyostřování. Ukazuje přesně to, jak diktatura a uctívání vůdčí osobnosti, která jim náhle dává naději na lepší život, funguje. Ale taky díky výborně vykresleným postavám se nám dostává ještě jiného obrazu, a to jak je rozdílné vnímání a reakce lidí na principy diktatury, které se často odlišuje díky rozdílnému psychologickému profilu. Ať už to je již zmíněná nespokojenost s vlastním životem, nebo na druhou stranu cílevědomost a averze k tomu, že by všichni měli být stejně odměněni za různé výkony. A v neposlední řadě i to, jak se s tím lidé, kteří s principy nesouhlasí poperou, zda se proti tomu veřejně postaví, nebo věci nechají být.

Give Us the Money / Dejte nám peníze (2012)

Zdroj: jedensvet.cz

Režie: Bosse Lindquist
Žánr: Dokumentární
Stopáž: 58 minut
Rok premiéry: 2012

ČSFD
IMDb 
Dostupné na: Česká televize
Mé hodnocení: 7/10

Když se mluví o akcích spojených s humanitární pomocí, ve spoustě lidech nastane troška skepse a obecně to nastartuje jakousi vlnu kontroverze mezi lidmi, kteří akce podporují a mezi lidmi, kteří mají zato, že mnohdy nadělají více zla než dobra. Dokument se zaměřuje na angažovanost dvou umělců, Bona a Boba Geldofa, kteří uspořádali sérii nejen koncertů, ale i jiných akcí spojených s humanitární a následně i rozvojovou pomocí Africe. Prvním impulsem pro akce byl jeden z největších hladomorů v 80. letech v Etiopii. S tímto tématem se samozřejmě spojovaly i jiné problematiky, jako neustálé rozšiřování AIDS, či epidemie malárie. Avšak jednou z nejpalčivějších věcí, která je také hlavním tématem dokumentu, je zadluženost afrických států. Give Us the Money nás provází cestou Boba Geldofa a Bona, kdy se snažili sami vzdělávat v této tematice, aby mohli, jakožto známé osobnosti, zatlačit na těch správných místech. Což jsou především hlavy států, které jsou členy G8. Právě proto ten název koncertu, Live 8, který tentokrát nežádal o peněžní příspěvky, ale o to, aby se lidé spojili a dosáhli tak skutečně vysokého cíle. "Make poverty history", heslo, které se neslo celou kampaní a celým koncertem. Některé cíle se pánům a jejich týmu skutečně podařilo vydobýt [1] , ale stačí to? Dokumentem, ale jinými médiích, zní hlasy i dalších odborníků, které vnímají plány jako zbytečně velkolepé, nesplnitelné a nijak extra nezlepšující život pro obyčejného obyvatele nejchudších zemí v Africe. [2]

Co se týče mého dojmu z dokumentu, určitě kvituji to, že nám nabízí pohled z obou stran. Na jedné straně tady máme velkolepé plány dvou odvážných mužů, kteří věří, že skutečně něco pro svět, potažmo pro Afriku, udělali. Na straně druhé tady máme pohled lidí skeptičtějších, kteří nadšení z kampaní nesdílí a podávají divákovi svůj pohled na věc, ať už jde o odborníky z řad ekonomů, nebo aktivisty v oblasti rozvojové pomoci. V zásadě tedy zbývá na každém člověku, jak se k akcím typu Live Aid a Live 8 postaví. Osobně bych na dokumentu uvítala, kdyby nám zprostředkoval i to, jak se situace má nyní a ačkoli je v závěru dokumentu zmíněno, jak se v Africe vyvíjí situace s lidmi nakaženými HIV, či malárií, přijde mi to jako málo zmínit jen statistická data.

Pokud by Vás zajímaly postřehy organizace, která byla spoluzaložena právě Bonem a nadále se zabývá problematikou Afriky, stačí se podívat na webové stránky této organizace, ONE.

Zdroje:
[1] Achievements. Make Poverty History. [online] [cit. 2013-12-13] Dostupné z: http://www.makepovertyhistory.org/achievements/
[2] RIEFF, David. Cruel to be kind?. The Guardian [online]. 2005 [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/world/2005/jun/24/g8.debtrelief

Mapy a glóby ve filmu

Zdroj: declancashin.com

Mapy a filmy jsou spolu úzce spjaté. Ve světě filmu se odevzdávají Zlaté glóby, což jsou ceny novinářů za nejlepší filmové a televizní počiny nebo loga filmových studií jsou z prostředí kartografie a geografie, studio Paramount Pictures se pyšní znakem zasněžené hory a Universal Studios zase glóbem. Ale mapy a glóby se do filmů promítají zejména z pohledu toho, že každý film se odehrává na jistém místě, ať už se nachází v exteriéru nějakého města, či vesnice, nebo v interiéru, téměř vždy člověk ví, kde se děj odehrává, právě toto napomáhá větší autentičnosti, přeci jenom když člověk ví, že sleduje film například z New Yorku, či jiného amerického města, ví, co od něj může očekávat, ať už to je mentalita lidí nebo typické památky, které na cestě filmem může poznat. Když naopak divák vůbec neví, kde se film odehrává, v jaké zemi, v jakém městě, či možná i na jaké planetě, hůře se mu dávají dohromady souvislosti filmu a vůbec neví, co může očekávat. Zaměřme se například na začlenění lidí negroidní rasy do společnosti kolem poloviny dvacátého století ve Spojených státech, jak markantní asi bude rozdíl, pokud se bude děj odehrávat na jihu nebo naopak na severu Spojených států? Pokud jako divák nebudu vědět, v jaké části se takovýto film odehrává, jen těžko budu schopná pochopit jednání lidí, protože zrovna v tomto případě jsou názory a mentalita lidí kompletně odlišné, to platí i v současnosti, kdy obyvatelé jihu jsou stále konzervativnější. Pro tyto účely vznikly i mapy zobrazující, kde se který film natáčel, můžeme si tedy najít přesné město, dokonce i ulici a k tomu máme k dispozici seznam filmů a scén, které se na tomto místě natáčely. Kromě toho, že víme, kde se film odehrává, se také mohou mapy a glóby objevovat přímo ve filmu jako rekvizity. Obecně bych mapy a glóby ve filmu rozdělila na dvě hlavní skupiny, glóby a mapy, které zobrazují skutečné území, tedy klasické mapy, které můžeme používat i my v běžném životě a dále mapy smyšlené, které jsou vytvořené pouze pro účely konkrétního filmu, ale v běžném životě jsou pro nás prakticky nepoužitelné.

Sherlock Holmes: Hra stínů (2011) Zdroj: csfd.cz

Mapy a glóby zobrazující skutečné území se vyskytují nejčastěji v dobrodružných a historických filmech. V minulosti byly glóby oblíbené zejména v detektivních filmech, ať už jen jako dekorace nebo jako pomůcka detektiva při pátrání. V současnosti můžeme tento typ glóbů a map vidět například v novém filmu o Sherlocku Holmesovi.

  

Sedm let v Tibetu (1997) Zdroj: ivewatchedit.com

V historických filmech se mapy a glóby často objevují například při vojenských výpravách, což můžeme vidět ve snímku Alexandr Veliký nebo Trója. Použití glóbů ke studiu jsem zaznamenala hlavně v historických filmech, jako je Jane Eyre (Jana Eyrová), Seven Years in Tibet (Sedm let v Tibetu) nebo Anna and the King (Anna a král). Ve všech třech snímcích se dá říci, že pomocí glóbu se učí děti z vyšších sociálních a společenských tříd fakta o zemích světa, ale samozřejmě i ve filmech, které se odehrávají v současnosti, se mapy a glóby objevují. Zejména ve školách se často objevují velké nástěnné mapy.

127 hodin (2010) Zdroj: Záběr z filmu

 
V dobrodružných filmech se nejčastěji nacházejí klasické turistické mapy, takováto mapa je k vidění například ve filmu 127 Hours (127 hodin), přesněji je to mapa národního parku Canyonlands v Utahu. Dále stojí za zmínění filmy Inhale (Nádech) (mapa Mexika) nebo Angels & Demons (Andělé a démoni) (mapa Říma).

Tři dny ke svobodě (2010) Zdroj: csfd.cz

 

Velké nástěnné mapy jsou k vidění ve filmech Next Three Days (Tři dny ke svobodě), kde slouží mapa Pittsburghu k plánování útěku z vězení. V obrázku je v pozadí také vidět mapa světa.

Milý Frankie (2004) Zdroj: Záběr z filmu

Ve filmu Shake Hands With the Devil zase slouží k plánování vojenských akcí ve Rwandě v období genocidy. Nástěnná mapa, která je vysloveně jen jako dekorace a nemá žádný větší účel, se objevuje ve filmech Dear Frankie (Milý Frankie) a We Need To Talk About Kevin (Musíme si promluvit o Kevinovi), v obou případech jde o mapy celého světa.

Let číslo 93 (2006) Zdroj: Záběr z filmu

Mapa katastrálního území části Kalifornie je ve filmu Erin Brockovich. Za zvláštní typy map, které se objevují ve filmech, můžeme taky pokládat radarové navigace, které navigují letadla, objevují se ve filmech United 93 (Let číslo 93) a G.I. Jane. Také mapy hvězdné oblohy se objevují ve filmu Drtivý dopad.

Zdroj: starwars.wikia.com

Mapy smyšlené se opět nejčastěji objevují v dobrodružných filmech, jako mapy pokladů, mapy ztracených měst a podobné. Ve science fiction filmech to jsou pak mapy vymyšlených planet, či území. Typickým příkladem je známá sci-fi série Star Wars, kde je na mapě zobrazena smyšlená galaxie.

Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy (1981) Zdroj: indyprops.com

Jedním z nejoblíbenějších dobrodružných filmů je bezpochyby série filmů Indiana Jones, kde se téměř v každém díle této série objevuje mapa, podle níž hlavní hrdina hledá určitá místa. Na obrázku níže je například mapa vedoucí k chrámu Chachapoyan.

Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004) Zdroj: fantasyobchod.cz

Dvě z divácky nejoblíbenějších filmových sérií za posledních deset let, Harry Potter a Lord of the Rings (Pán prstenů), v sobě také skrývají mapy. V Harrym Potterovi je to spíše plánek a poprvé se objevuje v díle Harry Potter a vězeň z Azkabanu. V Pánu prstenů je to pak klasická mapa s vyznačeným kompasem v pravém horním rohu a užívající kopečkovou metodu k znázornění hor. Je to mapa území, které se říká Středozem.

Pán prstenů: Dvě věže (2002) Zdroj: indyprops.com

Účely, proč se mapy a glóby ve filmech objevují, mohou být různé, ale hlavním účelem je podle mě to, že mapy jsou běžnou součástí našich životů, když jedeme někam, kde to neznáme, vezmeme si mapu. Když se chceme naučit to, kde leží jednotlivé státy světa, vezmeme si atlas nebo glóbus anebo jednoduše máme mapu jako dekoraci na zdi. Jelikož mnohé filmy vyprávějí o životech normálních obyčejných lidech jako my, nebo naopak o cestovatelích a podobně, tak je často nezbytné mapu zakomponovat do děje filmu. Naopak mapy smyšlené se často objevují ve filmech, které se odehrávají na neznámém území, nejsou to filmy o obyčejných lidech, jde většinou o sci-fi nebo fantasy filmy, tudíž se používají, aby se člověk mohl více vcítit do děje a měl lepší představu o tom, kde se film odehrává. Ať už jde o mapy smyšlené, či reálné, jsou bezpochyby zpestřením filmu pro diváka.

Zdroje:

CONLEY, T. Cartographic Cinema. University of Minnesota: University of Minnesota Press, 2007.

Česko-Slovenská filmová databáze. Dostupné z: www.csfd.cz

The Internet Movie Database. Dostupné z: www.imdb.com

Classic Films On Google Maps. Dostupné z: http://www.switched.com/2011/03/21/edmund-helmer-maps-classic-films-on-google-maps/

Politická a kulturní geografie ve filmu

Někdo by se mohl ptát, co má kinematografie společného s politickou a kulturní geografií, odpověď je jednoduchá, má společného mnoho. Ať už se na to podíváme z odborného, či laického hlediska. Z toho odborného je důkazem spojitosti obor kritické geopolitiky, respektive její části, geopolitiky populární. Tou se zabývají světově známí geografové jako je například pan doktor Jason Dittmer, který se zabývá především populární geopolitikou v oblasti komiksových postav  a profesor Michael J. Shapiro, který se zabývá obecně geopolitikou kinematografie. V oblasti cestovního ruchu můžeme dokonce najít začínající odvětví filmového cestovního ruchu, v kartografii se pak můžeme zabývat mapováním natáčecích lokalit. Filmy také mohou vyvolat jistou míru kontroverze a můžeme pomocí nich pozorovat, jak určité komunity, proti kterým může být film natočen, nebo je například zesměšňuje, na něj pak reagují, zda je v některých zemích, které se nevyznačují svobodou uměleckého projevu, dokonce zakázán. Nebo zda zobrazení problematiky ve filmu ovlivnilo veřejné mínění na toto téma. A v neposlední řadě samozřejmě můžeme zkoumat, nakolik je problematika ve filmu vyobrazena realisticky, nebo zda je zkreslená a nabízí jen určitý úhel pohledu. Zkrátka možností, jak zkoumat kinematografii, její dopad, či poselství, je z geografického hlediska mnoho. Z laického pohledu můžeme, vzhledem k šířce zaměření politické a kulturní geografie, nalézt její stopy v takřka každém filmu. A z pohledu studenta geografie na Ostravské univerzitě je možné absolvovat velice zajímavý předmět, který má stejný název jako nadpis tohoto příspěvku.


A má osobní spojitost kinematografie s PKG? Filmy pro mě byly tím prvním impulsem zajímat se o svět a o nejrůznější problematiky, od rwandské genocidy, přes problematiky gangů ve Střední Americe, až po problematiku ideologií, nebo rasismu. Rozhodně nelze všechny filmy brát jako jediný zdroj informací, pokud nejde o dokumentární filmy poskytující pouze fakta, vždy jde o pohled nějakým způsobem zkreslený, ale dává nám to skvělou příležitost si udělat vlastní obrázek a případně si dohledat informace z dalších zdrojů. Právě média jsou v současné době podle mého názoru tím hlavním zprostředkovatelem informací pro většinu lidí. Proto se v následujících článcích pokusím poukázat na některá zajímavá díla, některá více známá, některá naopak známá méně, která mají spojitost se světovou problematikou a ukazují na ni buď přesně v podobě dokumentárních filmů, nebo nepřímo ve filmech hraných. A pokusím se zhodnotit jednak problematiku, kterou se zabývají, jak ji zobrazují a samozřejmě také podat subjektivní pohled na to, co se mi na daném díle líbilo, či nelíbilo.

Co si představit pod politickou a kulturní geografií?

Když lidem řeknu, že studuji Politickou a kulturní geografii, spousta z nich na mě vytřeští oči a následuje obligátní otázka, co si pod tím mají představit a co ze mě vlastně jednou bude. Nuže, na druhou otázku ještě pořádně neznám odpověď ani já sama, i když nějaké představy samozřejmě mám. Samotné uplatnění a představení oboru jsou samozřejmě spojené nádoby, jelikož se předpokládá, že v budoucím zaměstnání člověk upotřebí to, co se na vysoké škole naučil. Pan profesor Baar jednou řekl, že žádná firma nebude hledat přímo geografa, neuvidíte to v žádné nabídce práce, to však neznamená, že by uplatnění nenašel, přesně naopak, uplatnění z tohoto oboru je velice různorodé a člověk se může uplatnit v mnoha sférách.

Nejdříve je však třeba objasnit, co si pod tímto oborem můžete představit. Nejčastější asociace s geografií, s kterou se setkávám, je ta, že se jedná o zkoumání reliéfu, vnitřní stavby Země, půdy, nebo vytváření map. To je ovšem víceméně obraz oborů, které se zabývají geografií fyzickou. I když předmět kartografie a samotné vytváření map pomocí počítačového programu OCAD je řazen v našem studiu mezi povinné. Samozřejmě pro kteréhokoli geografa, ať už fyzického, či politického, je nutné znát reliéf, kde která země leží, s kterými státy má hranice a podobně. Jelikož je vše úzce spojeno a bez těchto znalostí je nemožné si utvořit širší souvislosti. Hlavní náplní oboru, v bakalářském studiu, je však získat znalosti z oboru politologie, mezinárodních vztahů, politického systému, to vše samozřejmě propojit s historií a problematikou jednotlivých regionů světa. Jak ze skladby předmětů vyplývá, jedná se o obor, který se zabývá mezinárodní problematikou, tudíž znalost jazyků je klíčová. Hlavní prioritou je výborná znalost angličtiny, ale i nějakého dalšího jazyka, je zde široký výběr světově nejpoužívanějších jazyků. V oblasti výběrových předmětů je pak na samotném studentu, co ho baví, může využít široké nabídky v oblasti mezinárodního cestovního ruchu, nebo si naopak prohloubit dovednosti v kartografii a počítačových programech s ní spojených.

Z toho všeho vyplývá, že následné uplatnění je opravdu široké. Ať už se jedná o vědecká výzkumná centra, neziskové organizace, diplomacii a jiné práce spojené s mezinárodními vztahy, žurnalistiku, jiné mezinárodní organizace, či firmy, popřípadě po dodělání pedagogického minima i učitelství. Jako na všech školách však záleží především na samotném studentovi, kterým směrem se vydá a především co pro to sám udělá.

Rozhodně se jedná o skvělou volbu pro lidi, které zajímá jak aktuální světové dění, tak historie, proměny mezinárodních vztahů a chtějí využít i své jazykové znalosti.